Macocha: Tajomná rastlina a fascinujúca priepasť
Takmer všetky porasty s výnimkou nedostupného terénu sú vlastne druhotné rastlinné spoločenstvá, pretože väčšinu pôvodných lesov ľudia vyrúbali a vypálili. Je to v súčasnosti jeden z najčastejších vegetačných typov stredomorskej oblasti. Najmä v letnom dovolenkovom období sa makchia javí ako množstvo pichľavých nepreniknuteľných porastov nízkeho vzrastu. V skutočnosti sú to nielen porasty krov či polokrov pripomínajúcich byliny, ale aj nižších stromov. Na devastácii lesa mala značný podiel aj pastva dobytka, oviec a najmä kôz. Predovšetkým na plytkých pôdach sa takto degradáciou makchie v dôsledku vypaľovania a nadmernej pastvy zvierat postupne vytvorila vegetácia, ktorá sa nazýva garrigue. Tá je tvorená iba drobnými zväčša ostnatými krovinami a niektorými aromatickými rastlinami. Ešte viac degradovaným typom makchie je frygana tvorená izolovane na vyprahnutých vápencových a dolomitových skalách s vegetáciou len približne do polmetrovej výšky.
Svojimi jasno žltými kvetmi nás už z diaľky ohúri spartium (Spartium junceum), typická rastlina pre porasty vysokej makchie. Patrí do čeľade bôbovité (predtým vikovité). Tento jeden až štyri metre vysoký ker s nenápadnými čiarkovito kopijovitými skoro opadavými listami a pomerne veľkými až 2,5 cm dlhými a prenikavo voňajúcimi kvetmi tvorí miestami aj rozsiahlejšie porasty. Okrem makchie a garrigue pomerne často rastie na ruderálnych miestach (na okrajoch ciest, rumoviskách a opustených miestach). Uprednostňuje vápencové horniny. V niektorých oblastiach bohato kvitne ešte aj v prvej polovici leta.
Bielo kvitnúci cistus šalviolistý (Cistus salvifolius) kvitne len v jarnom období. Jeho listy pripomínajú listy šalvie. Je to poloker až ker s výškou 30 - 60 cm. Krása jeho kvetov, ktorá nás upúta už z diaľky, vynikne ráno a dopoludnia, ale neskôr, najmä za horúceho slnečného počasia, lupienky kvetov rýchlo opadávajú na zem. Je súčasťou porastov makchie, garrigue, ale aj frygany vo východnom Stredomorí.
Aj ružovo kvitnúci cistus Cistus incanus kvitne predovšetkým v jarnom období. Jemné kvetné lupienky sa javia, akoby boli pokrčené. Tento druh sa vyskytuje v porastoch typu makchia a garrigue. V letných horúčavách by sme jeho nádherné kvety, pripomínajúce trochu aj ruže, už nenašli. Cistusový ker dosahuje výšku až do 150 cm. Je veľmi rozšírený a patrí k významným liečivým rastlinám. Prípravky z neho pomáhajú organizmu bojovať proti vírusom, baktériám a plesniam a tiež podporuje imunitu. V tradičnej medicíne je Cistus incanus známy ako skalná ruža, prípadne aj divoká ruža. Oba spomínané druhy cistusov sa často vyskytujú spolu na jednom stanovišti. V čase kvitnutia tvoria na niektorých miestach prekrásnu farebnú dominantu krajiny.
Macocha: Geologický zázrak a historická legenda
Propast Macocha, s hĺbkou dosahující 138 metrov, se nachází v jižní části Moravského krasu, nedaleko obce Vilémovice v České republice. Propast Macocha vznikla postupným působením vody na vápencové horniny během tisíců let. Podzemní toky vody rozpouštěly vápenec a vytvářely rozsáhlé jeskynní systémy, které nakonec zkolabovaly a vytvořily propastní prostory, jak je vidíme dnes.
Najznámejšou priepasťou Moravského krasu je veľkým turistickým lákadlom. Ležel na balvanu, ktorý čněl nad propastí. Díval sa dole a odříkával Modlitbu Páně. Chtěl tímto způsobem zjistit, za jak dlouho dopadne kámen, který pustil dolů. Zástupce brněnského krajského hejtmana Adam Dores byl v sedmnáctém století pravděpodobně první, kdo se pokusil změřit téměř sto čtyřicet metrů hlubokou propast Macochu. Macochu dřív lidé nazývali jednoduše Propast. Jméno získala podle pověsti, kterou jako první zaznamenal v roce 1793 historik František Josef Schwoy. Tamní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synem. Oženil se znovu, ale jeho nová žena dítě nenáviděla. Jednou ho vylákala do lesa k propasti a shodila dolů. Chlapec se ale zachytil pod okrajem propasti, kde ho vesničané našli a vytáhli.
Najznámejšou priepasťou Moravského krasu je súčasť národnej prírodnej rezervácie Vývěry Punkvy. „Patří k nejmohutnějším ve střední Evropě. Hloubka suché části je 138 a půl metru. Celková hloubka, do které se počítá také hloubka Dolního jezírka na dně propasti, činí 189 a půl metru.
Jezírka jsou na dně propasti dvě. Horní, třináct metrů hluboké a Dolní. Jeho dosud zjištěná hloubka je padesát metrů. Jezera na dně vznikla až po tomto propadu. Podle geologa Antonína Tůmy ze Správy Chráněné krajinné oblasti Moravský kras jeskyní dřív protékal tok, který spadené stropy předělily. Do Horního jezírka přitéká řeka Punkva z nejdelšího jeskynního systému v České republice, Amatérské jeskyně. Při povodních se spodní část Macochy zaplavuje. Obě jezera se spojí v jedno. „Voda několikrát vystoupila až po návštěvnickou trasu, odkud si turisté prohlížejí dno propasti. Hladina přesto zůstává klidná.
Podle Zajíčka je propast jedinečný krasový fenomén. „Má specifické mikroklima. Souhlasí s ním i vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Moravský kras Leoš Štefka. Lokalita je podle něj oddělená od údolí. Je to slepá, uzavřená díra. Nyní to sice neplatí stoprocentně, kvůli zpřístupnění Punkevní jeskyně. To ale částečně regulují větrná vrata, která jí vracejí původní klimatické podmínky.
Skrytý botanický klenot a tragické dědictví
Nejvýznamnějším příkladem je podle něj kruhatka Mattioliho. „Je to fialová rostlina. Květina, která se v propasti drží od konce doby ledové. Roste v zastíněné části propasti jako v jediném místě v republice. Jinak patří do vyšších částí Karpat. Nebojí se, že vzácný druh zničí turisté. Roste totiž ve stěně propasti na nepřístupném místě. Ohrozit ji ale mohou horolezci. „Rostliny jsou na terasách stěny. Stačí jemný dotyk na nesprávném místě a podloží se sesype i s květinou. Proto tam platí přísný zákaz horolezení bez povolení. Pro povolenky jsou velmi přísné podmínky.
Stejně vzácným případem jako kruhatka je také červ Bythonomus absoloni, který má jen latinský název. První historicky doložený sestup na dno propasti podnikl z místa dnešního dolního můstku brněnský minorita Lazar Schopper. „Další badatelé po něm zkoumali dno v osmnáctém i devatenáctém století. Roku 1914 propojil propast Macochu s Punkevními jeskyněmi slavný badatel Karel Absolon. Umožnil návštěvníkům dojít až na dno. Roku 1933 spojil propast i vodní cestou k vývěru Punkvy, a tak jeskyně a Macochu zpřístupnil v podobě, jak ji známe dnes.
Macocha je nyní turisticky oblíbenou lokalitou s vyhlídkovými můstky, parkovištěm, lanovkou, restaurací a prodejnou suvenýrů. Stezku nechal koncem 19. století postavit hrabě Salm. Propast má velký význam i pro vědu.
Podle Petra Zajíčka ze Správy jeskyní Moravského krasu Macocha přitahovala sebevrahy odedávna. „Skákali do ní sebevrazi už v devatenáctém století. Tehdy totiž nebylo možné dostat se do jeskyně jinak, než po laně shora. Absolon píše o dvou vytahovačích. Jmenovali se Martin Kala a Josef Nejezchleba. Jejich povolání vyžadovalo pevné nervy a silný žaludek. Absolon v knize uvedl vyprávění svědka, který byl u vytahování těla bohatého továrníka Vojtěcha Lassekra. Podle mluvčí blanenské policie Ivy Šebkové Macocha láká sebevrahy stále. „Podle statistik se pádem do propasti od roku 2000 zabilo devatenáct lidí. K propasti podle ní nejčastěji přicházejí večer. „Skáčou z horního můstku. Musejí se dostat za zábradlí. Proto čekají, až u vyhlídky nebudou žádní turisté.
V době mobilních telefonů se policistům někdy podaří lidi, které omrzel život, zachránit. „Stává se, že pošlou zprávu blízkým. Policisté k Macoše okamžitě vyrazí.
Turistické a vědecké aspekty Macochy
Moravský kras Na dno propasti Macocha v Moravském krasu se mohou výletníci podívat z vyhlídkové terasy Horní můstek. Na úchvatném pohledu v roce 2009 a 2011 vydělával podnikatel Jiří Tichopád, který na můstku vybíral vstupné dvacet korun za dospělého a deset korun za dítě. Pak se ale dohodl se správou Chráněné krajinné oblasti Moravský kras a vedením obce Vilémovice, že vyhlídka bude zdarma.
Druhý, ale méně atraktivní pohled na dno známé propasti Macocha, se otevírá z Dolního můstku. „Vyhlídková terasa byla v posledních letech zrekonstruovaná,“ uvedl vilémovický starosta František Kala. Vyhlídka leží v kopci mezi Horním můstkem a Suchým žlebem na turistické značce. Protože je nižší než Horní můstek, byla v minulosti vhodným místem k průzkumu propasti.
Na vrcholu propasti, poblíž Horního můstku, se turisté občerství nebo ubytují v Chatě Macocha. Původní budovu, která se jmenovala Útulna na Macoše, postavil v roce 1895 Klub českých turistů. Poté, co na počátku dvacátého století vyhořela, vznikla nová ve stylu švýcarské chaty. Dospělý zaplatí za jednu noc dvě stě korun. „Poskytujeme levné ubytování turistům.
Propast Macocha je nejen geologickým útvarem, ale má také hluboké kořeny v místní kultuře a historii. Mnoho pověstí a legend se váže k tomuto místu, což přispívá k jeho tajemné atmosféře. Propast Macocha je nejen přírodním divem, ale také důležitým pramenem poznání pro vědce a badatele. Je to místo, které nabízí jedinečný pohled do minulosti naší planety a zároveň láká návštěvníky svou neuvěřitelnou krásou a atmosférou.
Tajemsství Macochy 1942 Josef lachman
Propast Macocha, přírodní zázrak dechberoucí krásy a strašidelné temnoty. Tajemná propast, která se nachází v srdci Moravského krasu, fascinuje návštěvníky již po staletí. Díky svým hlubokým, tajemným hlubinám a jedinečnému mikroklimatu zůstává zahalena tajemnem a skrývá více záhad, než se na první pohled zdá.
Propast Macocha, která je hluboká ohromujících 138,5 metru, je považována za nejhlubší "světlou díru" ve střední Evropě, kde sluneční světlo proniká až na samé dno. Horní část propasti se rozprostírá v úctyhodné délce 174 metrů a šířce 76 metrů. První odvážlivec, který sestoupil do jejích hlubin, byl Lazar Schopper, mnich z minoritského kláštera, který se na nebezpečnou cestu vydal v roce 1723. Netušil, že svým činem vydláždí cestu dalším generacím neohrožených badatelů.
Zásadní okamžik v historii propasti nastal v roce 1856, kdy se na vlastní výpravu do propasti vydal Dr. V roce 1901 pokračoval v průzkumu propasti K. Absolon. Vědecké expedice pečlivě zkoumaly propast a s ní spojené jeskyně, což vyvrcholilo zpřístupněním suché části Punkevních jeskyní v roce 1914.
Dno propasti Macocha ukrývá dvě tajemná jezera - Horní jezero, které se noří do hloubky kolem 13 metrů, a záhadné Dolní jezero, jehož hloubka přesahuje 49 metrů a jehož dno je dodnes neprozkoumané. Geologové se domnívají, že propast vznikla, když se zřítila klenba kolosálního podzemního dómu a vytvořila tuto úctu vzbuzující propast. Pohled z vyhlídkových plošin propasti i ze samotného dna bere návštěvníkům dech, protože se setkávají tváří v tvář s ohromností divů přírody.
Okraj propasti zdobí dva vyhlídkové mosty, z nichž každý má svou jedinečnou historii. Původní dřevěnou vyhlídkovou verandu neboli gloriet nechal v roce 1820 postavit kníže Lichtenštejn. V roce 1882 ji brněnská sekce Rakouského klubu turistů nahradila současným Horním mostem, zhotoveným z ocelových konstrukčních prvků blanenských železáren.
Dolní most, postavený v roce 1899 Klubem českých turistů, sloužil veřejnosti věrně až do dubna 2000. Vzhledem k jeho zhoršujícímu se stavu byl z bezpečnostních důvodů vyměněn a znovu otevřen roku 2001.
Kromě geologických zázraků a architektonických divů skrývá propast Macocha i botanický poklad - okrouhlici Matthioliho, rostlinu z čeledi prvosenkovitých. Mimořádný objev byl učiněn v roce 1918 během výzkumné expedice na dno propasti a zůstává jediným místem na Zemi, kde se jedinečné rostlině daří. Po zveřejnění nálezu v roce 1920 profesor Josef Podpěra raději neuvedl místo nálezu. Specifické mikroklima Macochy, pozůstatek z doby ledové v pleistocénu, chrání kulatoplodou rostlinu Matthioliho po celá staletí.
Ani otevření Punkevních jeskyní, které navazují na propast Macocha, nezměnilo vzácné mikroklima. Větrání s vnějším prostředím, doložené již v 19. století, zajišťuje kontinuitu existence této pozoruhodné rostliny.
Macocha je skrytou pokladnicí geologických divů, jedinečných botanických objevů a tajemného půvabu. I když skrývá některá svá tajemství, její velkolepost a krása byly odhaleny světu.
Macocha je nádherná, no umierali v nej ľudia. Závrty, podzemné rieky, obrovské podzemné kupoly naplnené krištáľovo čistými jazerami: to je len zopár čŕt krasovej krajiny. Priepasť Macocha je viac ako 138 metrov hlboká a v hornej časti meria na šírku asi 76 metrov. Vznikla prepadnutím stropu obrovskej jaskyne, preto je jej spodná časť pokrytá úlomkami. Horné je asi 13 metrov hlboké a dá sa vidieť. Dolné je ukryté medzi skalami a jeho hĺbka presahuje 49 metrov (dosiaľ sa nedosiahlo dno). Macocha je jediné miesto, kde Punkva preteká na povrchu, ostatné jej časti sú ukryté v podzemí, kde pretekajú cez tzv.
Neskutočne zelená priepasť je domovom vzácnych kvetín a turisti ju môžu obdivovať z trojkilometrového chodníka prístupného pre verejnosť. Krásy rokliny sú zrejmé, no prezývka priepasti pochádza z hrozivého príbehu. Podľa miestnej legendy istý dedinčan ovdovel a zostal sám s malým synom. Keď sa znova oženil, nová manželka ho neznášala. Vzala nevlastného syna do lesa na zber lesných plodov. Macocha mu nahovorila, že najlepšie lesné ovocie je na okraji rokliny, a potom ho tam sotila. Chlapec sa zachytil a jeho plač začuli drevorubači. Keď sa dedinčania dozvedeli pravdu, zvrhli zlú macochu do priepasti.
tags: #ako #vyzera #macoch #kvet