Hlavné oblasti pestovania čajovníka vo svete
Čajovník je vždyzelená rastlina z čeľade Camellia, ktorá prirodzene rastie v Číne, Tibete a severnej Indii. Poznáme dve odrody - Camellia sinensis a Camellia assamica. Camellia sinensis má menšie lístky a darí sa jej najmä v chladnejších, horských oblastiach centrálnej Číny a Japonska. Pokiaľ ju nikto nezastriháva, môže byť vysoká 2-3 metre, no na čajovníkových plantážach sa kríky udržiavajú vo výške 1 meter. Camellia assamica má, naopak, väčšie lístky a je skôr považovaná za strom ako ker, pretože môže dorásť až do 18 metrov. Najlepšie podmienky sú pre assamicu vo vlhkých, tropických klimatických oblastiach severnej Indie a v čínskych provinciách Sečuan a Yunnan.
Podľa starých Číňanov pochádza najlepší čaj z horských oblastí. Vysoká nadmorská výška a hmla pomáhajú chrániť rastlinu pred nadmerným slnečným žiarením. V niektorých výsledkoch bádania sa ako pravlasť čaju uvádza Barma a až odtiaľ sa vraj rozšíril do Číny, Indie a Japonska. Pravlasťou čaju by mohla byť aj India, alebo Japonsko, ktoré však už vopred vypadáva zo súperenia, pretože sa dá doložiť, že až do 12. storočia.
Čajovník čínsky (lat. Camellia sinensis, predtým aj Thea sinensis) je vždyzelený ker z čeľade čajovníkovitých (lat. Theaceae). Domovinou čajovníka je južná a juhovýchodná Čína, Vietnam, Laos, Barma a India. Z botanického hľadiska je čajovník vždyzelený ker, dorastajúci v prírode výšky 5 až 15 metrov, výnimočne až okolo tridsať metrov. Na plantážach sú kríky udržiavané vo výške okolo jedného metra, spôsobom zberom sú potom rady kríkov dokonale zarovnané, napríklad do podoby akýchsi čajových stolov. Umožňuje to pohodlnejšie zber čajových lístkov a zvyšuje úrodu, teda to, o čo ide majiteľom plantáží predovšetkým.
Čajovníky čínskej sú menšie, voľne dorastajú do výšky 5 m a znesú drsnejšie podmienky než čajovníky assámské. Najmenej rozšírené sú čajovníky indočínskej (kambodžskej), vysoké okolo piatich metrov.
Čajovník v Číne
V Číne sa zelený čaj kultivuje už približne 5 000 rokov. Až do 19. storočia bola Ríša stredu jediným exportérom čaju na celom svete. Dnes je Čína so svojou ročnou produkciou približne 1 milión ton čaju najväčším producentom čaju (zdroj: Nemecký čajový zväz e.V.).
Regióny pestovania v Číne
Vítejte v Číně, zemi, kde čajové farmy ukrývají ty nejlepší a nejúrodnější čajovníky na světě. Čína světu nabízí veliké čajové bohatství a spolu s Indií patří mezi země, kde čajovník Camellia Sinensis roste sám od sebe už od pradávna. V regionech Guizhou, Sichuan a Chongquing najdeme dokonce rostlinky čajů starších než 1000 let.
Začněme provincií YUNNAN na jihozápadě Číny. Je to jedno z nejkrásnějších míst této země a právě tady se před dvěma tisíci lety začalo s kultivací divokého čajovníku. Hornaté oblasti Sichuanu, Guizhou a autonomní oblasti Tibetu, jsou ideální pro pěstování černého čaje s kouřovou vůní, který pak putuje do celého světa. Specialitou regionu jsou post-fermentované, stlačované čaje, známe jako Pu Erh (jde o černý čaj, který se napařuje, stlačuje do různých tvarů a stárne podobně jako víno anebo sýr) či čaj Dian Hong, na západě známý jako Yunnan gold. Další čaje, které můžete v YUNNANU ochutnat, jsou například zelené čaje Nan Nuo Bai Hao Tea, Ding Qing Tea, Yi Liang Bao Hong Cha Tea.
Když se vydáme víc na východ, přijedeme do neméně krásné provincie GUIZHOU. Za navštívení určitě stojí menší čajové farmy, kterých tady najdete několik. Guizhou obklopují slavné čajové provincie, proto se zde čajová kultura nerozvíjí tak závratným tempem. Naproti tomu jihovýchodní provincie SICHUAN byla jednou z prvních, která popularizovala čajovou kulturu, a i proto dnes pijeme čaje každý den. Při procházce po Sichuanu vám neujde, jak významnou roli zde hraje pěstování čaje. Mírné a vlhké podmínky sice nejsou ideální na cestování, ale čajové rostlinky je zbožňují. Ochutnat můžete množství černých i zelených druhů čajů.
Naše putování za čínskými čaji pokračuje na jih Číny. Na jižním pobřeží Číny leží Guangdong, provincie s ideálními podmínkami pro pěstování čaje. Táhne se podél jihočínského moře a může se pochlubit subtropickým klimatem ve vyšších nadmořských výškách a tropickým v oblastech na pobřeží. Čajovým rostlinkám se proto dostává ideální množství srážek. Průměrná teplota se zde pohybuje mezi 19°C a 20°C a v zimě neklesá pod sedm stupňů. Guangdong sice nepatří mezi hlavní čínské čajové oblasti, ale i přesto se významně podílí na celkovém exportu všech čínských čajů.
Na východ od provincie Yunnan, kterou jsem představil v minulém článku, najdete provincii Guangxi, která kromě Yunnanu, Guizhou, Hunanu a Guangdongem, sousedí i s Vietnamem. Guanxi není ve světě tak známá jako její slavnější sousedé, včetně Guangdongu, ale může se pochlubit produkcí všech možných druhů čajů, od bílého, přes zelený až po černé čaje. Stejně jako v Guangdongu, i zde mají rostliny čajovníku ideální podmínky díky subtropickému klimatu s dostatkem sezónních srážek. A kdybyste chtěli navštívit výstavu čajů, Gaunxi je to pravé místo.
I když má čaj v Číně dlouhou historii, v oblasti Jiangbei, na severu od řeky Yangtze, se začal pěstovat až v šedesátých letech dvacátého století. Čínská vláda tehdy chtěla vyzkoušet experiment a zasadit v této části čajovníky. Jiangbei je obrovská oblast do které patří několik provincií a v každé se pěstuje čaj. Jde konkrétně o provincie Shandong, Henan, Shaanxi, Gansu a severní části Anhui, Jiangsu a Hubei. Stejně jako u nás, i tady je rok rozdělen na čtyři roční období a průměrné teploty se pohybují okolo 15°C - 16°C. Většina čajových plantáží se nachází v horách, kde sice prší dostatečně, ale srážky často bývají nespolehlivé a nerovnoměrné. Proto se v těchto provinciích nejvíce daří zelenému čaji. Díky výrazným teplotním rozdílům ve dne a v noci, jak už to na horách bývá, se zde líbí především čajovým rostlinkám menšího vzrůstu, které jsou odolnější vůči nízkým teplotám.
Řeka Yangtze je i z jižní části obklopena množstvím oblastí, kde najdete čajové plantáže. Jiangnan tvoří, stejně jako Jiangbei, řada provincií - Zhejiang, Hunan, Jiangsi, jižní část Anhui, Jiangsu a Hubei. Všechny tyto provincie se úctyhodně podílí na produkci čínských čajů, tvoří totiž až dvě třetiny z celkové čínské produkce. A i když by vás mohlo zmást, že jedna provincie patří do dvou čajových regionů, opravdu se nejedná o překlep. Pokud byste se pro čaj vydali na jaře anebo v létě, mohlo by vás překvapit množství srážek, které jsou pro tuto subtropickou oblast typické. Stejně jako v Jiangbei, i tady se střídají roční období a pokud nemáte rádi déšť, je ideální přijet na podzim anebo v zimě. Jiangnan má oproti Jiangbei teplejší klima, proto najdete čajové farmy nejčastěji v kopcích či dokonce ve vysokohorských oblastech. Produkce se ale neomezuje pouze na zelené čaje, jako je tomu v Jiangbei. Díky teplejšímu počasí jsou v horách ideální teploty a dostatečné množství dešťových srážek. Jiangnan je proto proslulý výrobou kvalitních, zelených, ale i černých a oolongových čajů.
Čajovník v Indii
V Indii byl čajový průmysl rozvinut. Za nejkvalitnější čaj se považuje čaj z oblasti Dárdžilingu v západním Bengálsku.
Dárdžiling
Dárdžilingské plantáže ležia vo výške do 2000 m na južných svahoch Himalájí. Tu rastú, podporené chladnými nocami a intenzívnym horským slnkom, najušľachtilejšie a najvzácnejšie čaje celého sveta. Výška plantáží spôsobuje pomalší rast lístkov. Rozlišujeme medzi dvomi druhmi: jarný zber (First Flush) a letný zber (Second Flush). First Flush je ľahký, kvetnatý a po zaliatí má svetlú farbu. Second Flush má plnšiu chuť, je silnejší a korenistejší po zaliatí.
Assám
Assám zahŕňa širokú nížinnú oblasť po oboch stranách rieky Brahmaputra. Na severe je ohraničený reťazcami východných Himalájí. Assámsky čaj má sladový charakter a je plný, s tmavou farbou po zálievke, a v dôsledku svojej zvláštnej korenistej chute sa používa na čajové zmesi (napríklad.
Čajovník na Cejlóne (Srí Lanka)
Na Cejlóne, v roku 1850 pestovanie čaju len začínalo. Dovtedy sa tam pestovali kakao a káva. Angličanom sa tu pestovanie čaju najprv nepodarilo presadiť, až zasiahla náhoda a vrtoch matky prírody. V 60. rokoch rokoch 19. storočia totiž napadla kávové plantáže na Cejlóne plesňová choroba.
V južnej časti ostrova sa vnútrozemí týči vysočina Nuvara Eliya so svojím najvyšším vrcholom 2525 m (Pidurutalagala). Čaj sa na Cejlóne zbiera celoročne. Na východe (Uva) sa najlepšie kvality dosahujú počas tamojšieho obdobia sucha od júna do septembra, zatiaľ čo na západe prináša monzún dažde.
Čajovník v Keni
Nesmieme zabudnúť na Afriku, ktorá takisto produkuje čaj. Kry čajovníka sa dostali najprv do Durbanu, zhruba v polovici 19. storočia. Boli vysadené najprv v botanickej záhrade, kde sa ujali, a to upútalo podnikavých jedincov.
Keňa leží vo východnej Afrike po oboch stranách rovníka a má približne 400 km dlhé pobrežie pri Indickom oceáne. Z tohto pobrežia krajina pozvoľna stúpa až do výšky 1500-2000 m. Vysočina sa vyznačuje úrodnými vulkanickými pôdami. Pohorie Aberdare v južnej časti vyčnieva nad vysočinu. Medzi rokmi 1921 a 1925 tu boli založené veľké kenské čajové záhrady, ktoré zaujímajú ešte aj dnes vedúce postavenie v produkcii čaju.
Čajovník v Amerike a Rusku
Čaj rýchlo zdomácnel aj v Amerike a v Rusku. V Amerike je známe „bostonské pitie čaju“. Avšak až v 20. storočí sa vyskytli dva základné príspevky Američanov k čajovému priemyslu. Roku 1904 bol na svetovej výstave v St.
Hoci Spojené štáty americké sú známe ako krajina kukurice, v posledných rokoch tam získava na popularite čajovník. Dnes ho pestujú na desiatkach plantáží. S exotickým experimentom začala už v roku 1987 Charlestonská čajová plantáž v Južnej Karolíne. Rozmach začalo pestovanie čajovníka zažívať po roku 2000. V súčasnosti je v 15 štátoch 60 plantáží a pestovatelia majú aj svoju ligu.
Oregon, štát známy pestovaním mrkvy, kelu a čučoriedok, má teraz desiatky štvorcových kilometrov polí plných Camelie sinesis, malého kra, ktorého listy sa používajú na výrobu čaju. Manželia Elizabeth a Chris Millerovci pôvodne vysadili čajovník na vyše dvoch štvorcových kilometroch, čo im vynášalo približne 50 kilogramov čaju ročne. O záujemcov nemali núdzu, čaj vždy zmizol do niekoľkých týždňov po spustení predaja. „Energia a entuziazmus spotrebiteľov nás poháňajú vpred. Ľudia sú naozaj nadšení z čaju, ktorý vyrástol v USA,“ uviedla Elizabeth Tulaliová pre rozhlasovú stanicu NPR.
Podobnú skúsenosť má aj Steve Lorch, ktorý v roku 2009 zasadil 400 čajovníkov v Južnej Karolíne. Dnes ich má 7000 a plánuje zasadiť tisícky ďalších. „Hneď ako sa ľudia dozvedeli, že vyrábame čaj, začali sa hrnúť objednávky. Ani sme si nemuseli otvárať predaj cez internet,“ hovorí Lorch.
Čajovník pritom nie je v USA až takou raritou. V minulosti tam rástla rastlina yaupon obsahujúca kofeín a americkí Indiáni ju vo veľkom používali dokonca aj na očistné rituály. S ázijskými čajovníkmi potom v USA experimentovali aj prví európski prisťahovalci.
História a rozšírenie čaju v Európe
Do Európy sa čaj dostal v malom množstve vďaka perzským karavánam. Asi v polovici 16. storočia sa zoznámili s čajom Benátčania, ale len ako s liekom proti žalúdočným ťažkostiam. Až Holanďania začali s čajom v Európe obchodovať. Prvá lodná zásielka čínskeho čaju dorazila do Amsterdamu roku 1606. Aj keď bol spočiatku drahou novinkou, čoskoro sa stal najobľúbenejším nápojom v krajine. Ďalšie obchodovanie s čajom malo striedavé úspechy. Vo Francúzsku trvala čajová horúčka krátko, v Anglicku sa pitie čaju šírilo síce pomaly, ale zato natrvalo.
Cesta černého čaje z plantáže až do šálku - Roman Paulus - Kulinářská Akademie Lidlu
Zber a spracovanie čaju
Zber je jednou z najdôležitejších činností na plantáži. Od neho sa odvíja kvalita čaju. Na vrchole výhonku sú lístky čajovníka najcennejšie. Zbierajú sa aj ďalšie 2-3 najmladšie lístky. Od vrcholu smerom nadol kvalita lístkov klesá.
Zber lístkov prebieha prakticky počas celého roka v závislosti od krajiny. Väčšinou sa čajové lístky zbierajú 4-5 krát v priebehu roka. V Indii a na Cejlóne, kde nie sú také časté obdobia dažďov, sa čaj zbiera 15 až 30 krát za rok, čo je zhruba každý ôsmy až šestnásty deň, podľa rastu nových lístkov. Zber v južnej Indii, na Cejlóne a Jáve trvá v podstate celý rok.
Prvý zber je v marci až v máji. Tento zber sa u niektorých druhov čaju nazýva „First Flush“, je to hlavne Darjeeling a v poslednej dobe aj Assam. Čaj je chuťovo oveľa jemnejší ako čaje zbierané v hlavnom vegetačnom období, čo je dané mladosťou lístkov. Druhý zber „Second Flush“ od konca mája do polovice júna.
Čaj vzniká spracovaním listov čajovníka. Zelené čaje - listy sa mechanicky narušia, tento druh čaju neprešiel žiadnym stupňom oxidácie. Aby čerstvé listy nezoxidovaly na vzduchu musia byť čím skôr spracované. V Číne sa listy zvyčajne pražia - vysoká teplota zabráni tak nežiadúcej oxidácií. Oolongy (vyslov úlong, taktiež modrozelené, polozelené čaje) - tvoria prechod medzi zelenými a čiernymi čajmi. Čierne čaje (taktiež červené čaje, tento názov sa pre farbu nálevu používa najmä v Číne) - listy sa mechanicky narušia, oxidácia sa nechá úplne prebehnúť. Spracovanie trvá týždeň, ale aj dlhšie. Veľmi výrazný rozdiel je medzi ortodoxným ručným spracovaním a plne mechanizovanou výrobou metódou CTC (Crush, Tear, Curl), ktorou vzniká drvený substrát vhodný do čajových vrecúšok. Pu-erh - je dvojnásobne oxidovaný čaj, ktorý sa necháva 'odležať' často aj po dobu niekoľkých rokov. Čím je pu-erh starší, tým býva viac cenený, pričom nezriedka sa predáva aj 15 až 20-ročný. Vyznačuje sa plnou, zemitou chuťou. Biely čaj - vyrába sa iba z pupeňov a horných lístkov. Tie neprechádzajú mechanickým spracovaním ani oxidáciou.
Čierne čaje prošly úplným procesem fermentace, proto mají tmavou barvu, jsou chuťově velmi výrazné a hutné. Číňané tento druh čaje nazývají červený, podle barvy nálevu. Pravým černým čajem je pro Číňany pouze vícenásobně fermentovaný čaj Pu Erh. Zelené čaje jsou zcela nefermentované, protože ihned po sběru a lehkém zavadnutí lístků se tepelně zničí enzymy, které fermentaci způsobují. Tento typ čaje je velmi oblíben a často také vyráběn v Číně a v Japonsku. Žluté čaje se podobají zeleným. Hlavním rozdílem ve výrobě tohoto druhu čaje je v pomalém sušení. Při sušení proběhne dodatečná fermentace. I chuťově jsou žluté čaje velmi podobné čajům zeleným. Bílé čaje na rozdíl od jiných druhů neprochází tepelným zpracováním, čímž si zachovávají většinu svých původních látek. Pro získání bílého čaje se sbírají pouze nejmladší lístky a vrcholové pupeny. Sklizené lístky se nechají zavadnout a potom se rovnou suší.
Čajovník sa pestuje v mnohých krajinách v Ázii, Afrike a Južnej Amerike. Bangladéš, Burundi, Georgien, India, Indonézia, Keňa, Čína, Malawi, Malajzia, Mozambik, Papua-Nová Guinea Rwanda, Srí Lanka, Tanzánia, Uganda. Medzi krajiny známe produkciou čaju patria Čína, India, Pakistan, Irán, Srí Lanka, Taiwan, Japonsko, Indonézia, Nepál, Austrália, Argentína a Keňa.
tags: #hlavne #oblasti #pestovani #cajovnika #vo #svete